mike malý

Není tabletka jako tabletka!

00.4226. 10. 05
jen tak

Tohle se může stát jenom mně:)

Bylo něco mezi třetí a čtvrtou hodinou v noci a já se vzbudil hrůzou ze sna! Jak mám rád horory a pocit, že se bojim, tak se mi to teď nelíbilo ani trochu.. zdál se mi hnusnej sen, že mě unesly nějaký cizí bytosti, protože jsem na fotce zachytil jejich loď, jak letí nad krajinou a ukázal ji ve škole. Ten den, kdy jsem to někomu ukázal proběhnul docela normálně – lidi ze školy z Prahy se mnou sice byli zřejmě na střední podle budovy, teď zpětně vim, že tam byla spousta nesrovnalostí, ale to si během snu neuvědomíte.. no a den normálně skončil, normálně jsem šel spát a najednou jsem se probudil. Nemoh jsem se hejbat a připadal jsem si děsně bezbranej; byla tma, kolem mě byly nějaký postavy a zvuky co vydávaly mě neuvěřitelně děsily, nemoh jsem nic dělat, chtěl jsem si rozsvítit, ale nešlo to – nemoh jsem hnout rukou. Pak se mi to povedlo a dotknul jsem se vypínače u lampičky nad postelí – nic, ovladač od televize – nic. Prostě všechno, co bylo na elektřinu bylo mimo provoz. Až pak najednou jsem dostal sílu a chtěl jsem utýct z pokoje, a v ten moment jsem se probudil. Nejdřív jsem nevěděl, co se děje, byl jsem docela vyděšenej, celej spocenej, měl jsem horečku a tak jsem si z nočního stolku vyndal Paralen, vzal jsem si několik tabletek, zapil je matonkou, zapnul jsem si televizi ať není ticho a usnul jsem..

V půl čtvrtý odpoledne mě vzbudila Donna z Beverly Hills a já vůbec nevěděl co se děje, nejdřív mě vyděsilo kolik je a navíc jsem si připadal celej mimo.. na stolku byl prázdnej obal od Paralenu a platíčko s Dithiadenem, takže mi hned bylo jasný, co se stalo.. ještě, že jsem tam neměl nějaký agresivnější prášky:)

Autor: mike | TrackBack | Web feed s komentáři