mike malý

Coca-Cola Soundwave - vyhraj i ty Apple iPod mini 4GB! ..aneb jak jsme soutěžili my

15.1903. 08. 05
jen tak

Soutěž. Akce. Jo, tyhle nápisy dneska vidíme skoro na všem. Ale ne vždycky se vyplatí do toho jít. Třeba akce typu každá desátá SMS vyhrává vstupenku kamsi – no, když to někdo zkusí ve dvě hodiny ráno a pošle tři zprávy, má docela šanci uspět, ale jinak je to dost ubohý. Cena SMSky cca 10–50 Kč a to už se lepší si lístek koupit. Ovšem pocit, že jsem vyhrál taky není špatnej. Loni jsem se takhle za dvě zprávy po 15Kč dostal na koncert do T-Mobile Arény. Pak jsou tu soutěže další, na delší dobu. Ani se to možná nedá nazvat soutěž, ale spíš „věrnostní program“:) ..joo, termín možná nevhodnej k soutěžení s potravinama, ale třeba pokud pravidelně jíte Hermelín, mohli jste získat docela zajímavý vybavení do kuchyně – kráječ sýrů, dózu na nakládání hemelínů apod. Prostě si firma jednoduše udrží svoje zákazníky, kteří ji neutečou ke konkurenci – kupujete balenou vodu, ledový čaje a limonády? Pijte Aquillu, sbírejte hvězdičky a můžete „zdarma získat originální předmět s motivy z filmu „Úžasňákovi“ z produkce Walt Disney Pictures.“:) Pro někoho možná zajímavý, znám však soutěž zajímavější, který právě probíhá, ovšem v posledních týdnech už je to docela hazard..

Určitě znáte reklamu na Coke Light – taxikářka nabere týpka, jedou městem, děsný vedro, potí se, pije Colu, ona ještě přitopí a doveze ho na to samý místo. Vyleze, skočí do svýho taxíku a pač je vedro, podá ji taky jednu ledově vychalzenou Colu Light. Do toho písnička „It's just what I want, it's just what i need…“. Tuhle reklamu jsem viděl poprvé začátkem června a pak v sobotu 11.6. dopoledne.. začal jsem na netu hledat, kdo to zpívá a moje první kroky vedly na stránky Coca-Coly, v domnění, že tam budou mít reklamu ke stažení. Neměli, ovšem byla tam informace jiná a to podstatně zajímavější. A sice, že právě probíhá soutěž o Apple iPod mini 4GB (mimochodem ta písnička z tý reklamy je Mission Belle – Just What I Want). Projel jsem pravidla, systém soutěže mi připadal férovej a začalo mi v hlavě šrotit, jestli to vůbec někomu říct, zkusit to atd. Kolem oběda jsem se o tom zmínil Tomášovi a prakticky celý sobotní odpoledne jsme vymejšleli taktiku, jak by se dalo vyhrát. Každý den vyhrává iPoda 5 soutěžících, kteří pošlou během dne nejvíce soutěžních kódů. Kódy se daj sehnat na speciálních soutěžních obalech půllitrové Coca-Coly. To znělo jednoduše a podle počtu kódů, kolik bylo nutno na výhru zaslat v pátek a dále pak dle sobotního vývoje to nevypadalo vůbec složitě → 12:00 – 6, 5, 3, 1, 1; 13:00 – 10, 6, 6, 5, 3; 15:00 – 50, 21, 12, 10, 6; 20:00 – 50, 24, 17, 12, 10; 23:30 – 50, 30, 27, 24, 16; 23:55 – 50, 36, 36, 28, 24. Taktika, jak bychom to toho šli byla jasná. V neděli sledovat co se bude přes den dít, pokud nebudou první tři místa moc vysoko, já i Tom koupime 50 půllitrových balení Coca Coly a půjdem do toho. Způsob zasílání hlasů mám zmáklej už nekolik roků, ještě když jsem loni vyhrával discmana a před několika roky walkmana. Chce to trochu zkušenosti a výhra je jistá. Moje know-how, zveřejňovat nebudu.

Neděle. Od rána sledování stavu a večer před jedenáctou jsme s Tomem s vidinou jasné výhry jeli do Tesca na Zličín. Omyl. O soutěži neměl zaměstnanec oddělení nápojů nejmenší tušení a jediný, co jsme se dozvěděli byla informace, že svoje nápoje si Coca-Cola doplňuje sama. Jerry mezitím doma zapisoval průběh soutěže a posílal nám aktuální info na mobil, nevědíc, že kódy nejsou.

Člověk však nesmí všechno jen tak vzdát a tak fakt, že Cola v Tescu není nás neodradil → pondělí, cca 21:50 a s Tomášem vstupujeme do Carrefouru na Smíchově. Chladící box Coca Cola svým obsahem ukazoval, že by se tu dalo něco sehnat, nicméně my jsme šli přímo do oddělení nápojů a tam si někoho odchytli. Když jsme mu řekli, že chceme 120 půllitrovejch Col, koukal na nás jak na debily, protože si myslel, že to všechno děláme kvůli nafukovacímu lehátku (právě probíhala akce, že kdo koupí 24 půllitrovejch kol dostane lehátko Coca-Cola). O něj ale nešlo (mimochodem ve vodě z důvodů vysokého stupně nestability nepoužitelný), nicméně když už jsme na něj měli nárok, proč si ho nevzít, že?. Pět jich v tuto pokročilou dobu na informacích už neměli a na pokladně nešlo prodat najednou 120 kusů nápoje. Ale zvládli jsme to. Po jedenáctý jsme už byli doma a strhávali nálepky z lahví a datlovali do notebooku. Já do notebooku, Tomáš do telefonu. Jerry se ukázal jako vynikající obalový skladatel a čtenář soutěžních kódů. Jak jsem věděl předem, začal jsem posílat cca deset minutek před půlnocí. Stres, zásek telefonu, neodesílání zpráv a najednou půlnoc pryč. Pár vteřin před půlnocí jsem viděl, kolik stačilo na 5. místo, ale to se mezitim mohlo změnit a tak jsem si ničim nebyl jistej. Tomáš jo. Z telefonu to nestíhal a tak zbytečně vyhodil 45 kódů, protože to na pátý místo nestačilo určitě. Já jich poslal 51 ale nic nebylo jistý, až když dopoledne přišla SMS „Gratulujeme vyhravate denni vyhru Apple Ipod mini 4GB. Zaslete Vasi adresu na cislo 9001103 ve tvaru….….“, tak jsem si oddychnul. Tak se u nás na bytě soutěž rozjela na plný obrátky. Informace na fóru Coca-Cola, že nejsou k sehnání nikde po celý ČR nás docela těšila, nebyla tak vysoká konkurence.

Večer v úterý jsme naběhli do Carrefouru a koupili dalších 120 lahví Coca-Coly. Paní na informacích dodala lehátka, jež nám dlužili z předchozího dne a přidala 5 dalších. Taky vznesla dotaz, jestli přijdeme ještě zítra. Po návratu domů jsme si rozdělili práci – Jerry strhával etikety a hlásil čísla, já zapisoval a Tomáš si zprovozňovat sw na psaní zpráv z notebooku přes mobil. Před půlnocí stres, vyhnání skóre na 2. místo (51 kódů) a pak debaty o tom, kdy nám to přijde. Ve středu ráno SMS o výhře.

Hra zaujala i Donyho. Večer nákup v Carrefouru, tentokrát už jen 24 kusů, dost nám ještě zbývalo, šlo nám jen o to mít rezervu. Kolem půlnoci jsme odeslali 74 kódů (způsobem dokonale zvládnutým, jež jsme si vycvičili během předchozích dvou dní), mělo to bejt asi druhý místo, ale ráno SMS s informací, že nevyhrává. Podezřelý bylo, že se v půl desátý na netu ani neobjevily výsledky za předchozí den a o tom, že jim to evidentně blbne jsme věděli už od pondělí. Tomáš sice v den když jsem hrál i já nevyhrál iPoda, ale i když poslal 45 kódů, druhej den mu přišla informace, že mu jich na získání výhry chybělo cca 40, což byl nesmysl, protože na prvním míste bylo kolem sedmdesáti a na posledním kolem padesáti kódů. Po telefonátu na infolinku to nějak vyřešili a odpoledne přišla informace o výhře. A to nahlodalo i Jerryho. Evidentně vyčkával, co se bude dít a moc se mu do tý soutěže nechtělo, ale když viděl, jak máme promakanej systém a není skoro žádný riziko, tak do toho šel taky.

Čtvrtek, Carrefour, cca 22 hodin, kupujeme Colu, tentokrát už ne tolik a „akce lehátko“ už skončila. Po návratu jsme samozřejmě vyhráli a tak i Jerry měl svýho iPoda jistýho. Kolem půlnoci žádnej stres, šli jsme na jistotu. Poslední dva dny s náma soutěžní horečku prožíval i soused, kterýho jsme do toho zatáhli. A tak taky jednoho vyhrál – otec i syn, každej svýho. Tady už bylo stresu dost, zničeho nic nechtěla síť odesílat zprávy a u Radka se stalo, že zpátky chodily informace o tom, že jsme odeslali špatný kódy. Ale vyšlo to.

Vypadá to, že v současný době už soutěžení až tak jednoduchý není. My jsme hráli v červnu – v době, kdy ještě neběžela v bedně reklamní kampaň na Soundwave se soutěží o Apple iPod mini, v době, kdy sehnat Colu bylo dost obtížný, prostě v době, když o tom skoro nikdo nevěděl. To byl důvod, proč jsem sem nehodil report už dřív. Chtěli jsme to zkusit během července ještě jednou. Náklady jsme zprůměrovali, takže každýho vyšel iPod na 72 lahví (1285,–Kč), což je pěkná cena + lehátka a já mám doteď Colu, kterou už nemůžu skoro ani vidět. No, jenže už jsme do toho nešli. Coca Cola mění skoro každej tejden pravidla. Nejdřív téměř žádný omezení, pak šlo vyhrát na člověka maximálně 3 iPody a v současný době už každej může vyhrál jen jednoho. Taky se hned na netu objevily inzeráty na iPod speciální Coca-Cola edici za 4500,– což se vyplatí v porovnání s běžnou cenou, ale kdyby tohle dělal každej, tak příště můžou všechny soutěže hned po vyhlášení radši zrušit. Další zajímavou věcí je, že systém má vyřadit ze soutěže v daný den toho, kdo pošle špatně 10 zpráv – pokud obsahuje špatně napsanej kód (což není při počtu odesílanejch zpráv, zvlášť když se nedá rozeznat natištěná osmička od šestky, vysoký číslo). Podle informací na fóru a podle toho co se nám stalo při soutěžení to ale vyřazuje velice zvláštim způsobem. Tomáš poslal 2 SMSky, z toho se jedna odeslala dvakrát a hned byl mimo hru. Těch deset zpráv nepřekročil určitě. A 10 kódů taky ne. Žeby to změnili na jednu chybnou? Další podpásovkou poslední doby je fakt, že ze stránek zmizelo aktuální denní skóre a taky historie s počtem kódů, který bylo od začátku soutěže potřeba k získání iPoda. Když jsme hráli my, tak jsme přesně věděli do čeho jdeme a jestli se to ten den vyplatí. Když jsme už všichni iPody vyhráli, tak jsme se druhej den informativně koukali, jak pomalu stoupá počet posílanejch kódů. Na pátý místo už pak nestačilo ani 100 kódů, takže jsme to myslim vychytali hodně dobře.

Jestli to toho někdo z vás půjde, držim pěsti, ste odvážný a odvaha se cení, ale myslim, že to už ani nemá cenu. Radši bych si ho teď od někoho koupil na netu za ty čtyři litry. Abyste vyhráli, tak tipuju, že je v současný době potřeba aspoň 150 kódů, při ceně Coly 17,90 to máte 2685 + cenu za SMS 150 Kč (včetně DPH) + stres a ještě velká nejistota, jestli vám jen nezůstane jen 75 litrů Coca-Coly a naprosto zbytečně nevyhodíte peníze.. uvidíme, jak se budou pravidla vyvíjet dál, poučení je, že pokud chcete soutěžit, musíte bejt pořád ve střehu, sledovat, co se kolem děje a začít mezi prvníma, jinak nemáte šanci. My takhle vyhráli celkem 6 iPodů – ještě, že se mi líbila písnička „Just What I Want“:)

Autor: mike | TrackBack | Web feed s komentáři